Když si vzpomenu na své dětství, v souvislosti s ochranou přírody se mi vybaví jen akce Brontosaurus a sběr odpadků kolem školy.
Na ‚Brontosaurech‘ se mi nejprve líbilo hlavně logo a ve starším věku představa, že holky a kluci jedou někam společně nocovat v přírodě. Mým rodičům se tato představa zas tolik nelíbila, a tak jsem na jejich akci nikdy nemohla. Vztah k ekologii jsem si naštěstí vytvořila i tak.
Školy se ochraně přírody věnují
Jak je to s přístupem dětí k přírodě v dnešní době? „Máme-li něco chránit, musíme mít k danému určitý pozitivní vztah,“ vysvětluje Kristina Hořáková, učitelka v Církevní mateřské a základní škole Archa na Benešovsku, kterou před dvaceti lety založila. „Před - školní věk je obdobím, kdy si dítě buduje vztah k přírodě především skrze osobní zkušenost. V mateřské škole necháváme děti prozkoumávat přírodu všemi smysly a za každého počasí. Děti se učí pohybovat v terénu, prodírat se vysokou trávou. Využívají přírodní prostor k prolézání, přeskakování, přírodní materiál jim slouží ke tvůrčím aktivitám. Postupně díky zkušenostem získávají i určité znalosti, které jsou dalším krokem k ochraně. Vzdělávací program mateřské školy do značné míry vychází z aktuálního dění v přírodě, vnitřní aktivity jsou smysluplně propojeny s venkovními, aby dětem ukazovaly na propojení člověka s přírodou.“ Ve škole, která má les téměř za rohem, je to asi s budováním vztahu k přírodě jednodušší. Jak jsou na tom pražské děti, mi přibližuje Pavla Svobodová z pražské Montessori školy Na Dlouhém lánu: „S dětmi třídíme odpad – papír, plast, sklo a obaly tetrapack. Před několika lety jsme na popud jedné maminky začali sbírat také hliník. Dříve jsme ho odevzdávali ve sběrně surovin a za utržené peníze si děti mohly koupit sladkosti. Pak už byl s výkupem problém, tak hliník nosíme do nedalekého sběrného dvora. Snažíme se také zbytečně nesvítit. Spolupracujeme s ekologickými organizacemi Tereza, Podhoubí nebo Koniklec. S dětmi mluvíme o ochraně životního prostředí při každé příležitosti. V loňském roce jsme se navíc zúčastnili programu Letiště Václava Havla. Je určen školám, které se nacházejí v hlukové zóně letiště. Program byl ekologicky zaměřen a byl moc zajímavý a inspirativní.“ Když se zeptáte svých dětí, jak se ve škole či školce věnují ochraně přírody, určitě se dozvíte další způsoby, je jich opravdu mnoho. Nejdůležitější je v dětech vybudovat s okolním prostředím úzký vztah. Tak jako je pro nás důležitým místem domov, chráníme ho a pečujeme o něj, měli bychom v dětech vypěstovat vědomí, že celá planeta je takovým naším domovem, o který je třeba se starat. Vzbudíme-li v dětech my, rodiče, s pomocí učitelů pocit, že jsou důležitou součástí přírody, stane se pro ně její ochrana přirozeností.
Jednoduché návyky
Kdo má citlivý přístup ke svému okolí, je sám o sobě příkladem pro své děti. Často jde o zdánlivé maličkosti – nákupy do velkých tašek z domova namísto igelitových z obchodu, recyklace odpadků, sběr dešťové vody na zalévání květin, výlety do přírody vlakem, pravidelné servisní prohlídky našich aut, aby do vzduchu nevypouštěla více škodlivin, než mají. Na nákupu není od věci u každé položky popřemýšlet, jak daleko k vám cestovala a jestli nemá zbytečný obal. Na chléb, rohlíky, ovoce a zeleninu většinou najdete igelitové sáčky doma. Alespoň čas od času odstraníte jejich neskladné zásoby. Je opravdu nutné dávat svazkovou mrkev, banány nebo pórek do jednotlivých sáčků? Na většinu zeleniny, kterou stejně před použitím loupeme, lze nalepit kód přímo. Při volbě potravin má také smysl dávat přednost lokálnímu zboží. Když mám chuť na něco z ciziny, zamyslím se: Opravdu mi tento sýr stojí za to, abych se rozčilovala z velkého množství kamiónů na silnici? Občas si samozřejmě něco cizokrajného koupím, ale nikdy neházím do vozíku zboží z ciziny bezmyšlenkovitě.
Papíry, plasty a sklo třídí snad dnes už většina domácností. Kdo má zahrádku nebo uvědomělé město, které zajišťuje hnědé kontejnery, může třídit i bioodpad. Míst pro sběr elektrošrotu nebo starého textilu v poslední době také přibývá, staré baterie či žárovky lze vrátit v každé elektroprodejně. Recyklovat se dá třeba i již zmíněný hliník nebo víčka od pet lahví – ta se na některých místech sbírají pro charitativní účely – firma na jejich zpracování je vykupuje a výtěžek putuje většinou na pomoc konkrétnímu člověku. Nevíte-li si rady s tím, kam vyhodit specifický odpad, je vždy lepší ho odevzdat ve sběrném dvoře než jej hodit do popelnice.