Váš muž je přístav vaší naděje, jistota i ztělesnění harmonie. A vy jste v očekávání výplodu velké lásky, nebo je již onen výtvor na světě. Jenže on před vámi plodil ještě s jinou ženou.
TEXT: Adéla Hálková
Jenže on před vámi plodil ještě s jinou ženou. Jak vyjít s jeho dětmi a nepřivodit si újmu na těle i duši? Být dobrou matkou je těžké, být dobrou macechou je ještě mnohem těžší. Za pokus, a ne jen za jeden, to ale rozhodně stojí. Důvodů je hned několik. Ten stěžejní – chcete být rodina. Šťastná rodina.
Měl všechno, co jste chtěla... Měl rozum, vkus, smysl pro humor, jasnou představu o životě, ale měl ještě něco navíc. To něco navíc bylo velmi aktivní, skoro až neposedné. Nebyla to jen jedna ze skvělých vlastností či imaginárních tužeb, které jste s ním sdílela. Ten bonus byl dosti reálný – čtyřleté dítě z předchozího manželství. Když jsem ji viděla poprvé, srdce mi zběsile poskakovalo tělem. Byla tak malinká a drobná. Čerstvě čtyřletá, dcera svého otce – měla jeho oči, nos i bradu. Tak trochu jsem si libovala, jak je ‚moje‘ první dítko povedené. „A vlastně co,“ říkala jsem si, najít skvělého chlapa pro život je v dnešní době stále těžší, já měla ještě kliku. Že dnes potkáte dost potenciálních manželů s vlastními ratolestmi, o něž se aktivně starají, potvrzuje i psycholožka Kristýna Horká. „Ačkoli trend rozvodovosti podle údajů českého statistického úřadu klesá, množství samoživitelů spíše stoupá. Pro představu bylo v loňském roce rozvedeno 26 402 párů, z tohoto množství bylo více než 60 % manželství s nezletilými dětmi. Podle statistik žije s jedním rodičem přibližně 22 % dětí. Velmi nízké procento mužů získá dítě výlučně do své péče či do péče střídavé. Je však zřejmé, že tato tendence bude do budoucnosti stoupat, a ženy se proto budou častěji setkávat s muži, kteří své děti nevídají jednou za 14 dní o víkendech, ale jsou do výchovy svých potomků aktivněji zapojeni.“
JÁ MÁM DÍTĚ, TY MÁŠ DÍTĚ…
Mnohem snazší to mají ty páry, které si do společného vztahu přivedou každý to své. Žena-matka přijme starost o další krk tak nějak automaticky. Fakt, že je jich u stolu víc, reflektuje jenom jednou za čas, a pokud není dítě vyloženě k nesnesení, nijak se z toho nehroutí. Muž-otec je zase rád, že není na výchovu sám, oceňuje zkušenosti ženy-matky. Navíc si děti mohou padnout do oka. Podstatně náročnější to bývá v případech, kdy má dítě jen on. To malé vás možná štve, žárlíte na něj, připomíná vám předchozí vztah vašeho partnera, máte na něj přehnané nároky. Vlastně se mu ‚za svobodna‘ snažíte trochu vyhýbat. Jenže vztah s jeho tatínkem jen kvete, vy ho milujete a plánujete společnou budoucnost. Vezmete se, čekáte miminko – a v tom případě už je přímá konfrontace s vaším nevlastním dítětem nutná. Záleží vám na vašem muži, na štěstí rodiny, a proto do ní nutně musíte zapojit i jeho ratolest. Vztahy jsou samy o sobě velmi náročnou sportovní disciplínou a tvorba vazby mezi vámi-macechou a nevlastním dítětem se může mnohdy rovnat přípravě na olympiádu. Existuje však několik věcí, které byste měla mít na paměti, chcete-li opravdu s malým/větším/puberťákem vycházet. Zásadní také je, abyste si uvědomila, že my to s nimi sice máme těžké, ale ony to s námi mají mnohdy ještě těžší. Děti na rozvodech a tahanicích rodičů mají nulový podíl, následky si však musí vyžrat s nimi.