Je jedním z nejsympatičtějších umělců, které znám. Oči mu září, když mluví o hudbě, o dětech i o ženách... Na podzim vydává novou desku a vy budete vědět, jaká bude. A ještě mnohem víc...
TEXT: Adéla Hálková
Jaké teď, Michale, prožíváš období?
Sice mám stále období pracovní, ale tempo je teď trochu pozvolnější. Mám po třech letech na věci opravdu čas, můžu si všechno promyslet v klidu, je to příjemný.
Vy jste v dubnu vydali desku Noc, jaká ta Noc byla? Romantická, bujará, měla rychlý spád? Jak bys ji popsal?
Na každou věc se dívám z více úhlů, někdy je to strašná komplikace, ale vždycky mám alespoň dvě základní roviny. Tuhle desku jsem taky rozdělil, abych měl možnost dívat se na ni zprava i zleva. A Noc je první část dvojdesky, druhá polovina se jmenuje Den a vyjde letos. V té první se, jak název napovídá, zpívá hodně o noci, navíc jsem cítil, že česká společnost byla ve zvláštním rozpoložení, i já jsem byl, takže je taková temná. Jsem ale optimista, takže věřím, že konec dobrý všechno dobrý a že po noci přijde den, proto jsme začali tímto sledem: Noc, Den.
A jaký tedy bude ten následující Den?
No, ten bude o tom, že jsme všichni přežili onen obávaný konec světa a že začínáme znova, tak trochu.
Na desce Noc zpíváš i písničky jiných interpretů, mimo jiné i ukolébavku Xindla-X. Zpíváš doma dětem před spaním?
Jak se říká, kovářova kobyla... Spíš si čteme. U té ukolébavky je zajímavý to, že Xindl napsal text. Já si skladby píšu sám a tohle je po pěti deskách poprvé, co jsem zpíval slova, který mi dal do pusy někdo jiný než já. Když mi Ondra, alias Xindl, ten text poprvé přinesl, tak jsem mu říkal: „Je vidět, že nemáš děti, tak strašidelnej text bych dceři nezazpíval, protože by neusnula.“ Ondra ubral a mile mě překvapil, žádnej textař nemá rád, když mu někdo zasahuje do textu, on to ale přepsal během půl hodiny, na psaní má totiž opravdu talent!
No, a k ženám... Ty jsi zpíval na prvním albu s Lenkou Dusilovou, pak následovala Katarína Knechtová, Aneta Langerová, teď Klára Vytisková. Podle čeho si zpěvačky vybíráš?
To je zajímavý, pokaždé je to trochu jinak. Když jsem se osamostatnil, tak mě kamarádi a kolegové hodně podpořili. Od Lenky to bylo úžasný přátelský gesto. Katarínu jsem znal z doby, kdy hrála v Peze, a taky jsme chtěli na Slovensko. U třetí desky jsem si říkal, že by to byla hezká tradice, mít na každé desce duet se ženou, no a tak to padlo na Anetu. Když začínala, napsal jsem jí písničku. Téma ohně, z filmu Lidice, bylo navíc dost silný a chtěl jsem tam mít zpěvačku, která tomu dá, co je potřeba, což Aneta zvládla skvěle. Pro desku Den a písničku Duše do vesmíru, která zazněla ve filmu Martin a Venuše, jsem si vybral Kláru, protože je vdaná, takže má představu, jak funguje rodina.