Když jí bylo jedenáct, slyšela v televizi zpívat Kurta Cobaina a hned měla jasno- stane se zpěvačKou. Než se jí to podařilo, stihla toho hodně. Ve čtrnácti se léčila ze závislosti na alkoholu, studovala filozofii a metafyziku a k tomu ze dne na den okouzlila miliony lidí na youtube.
Text: Daniela Révai
Americkou zpěvačku, která před pár dny oslavila sedmadvacáté narozeniny, známe jako Lanu Del Rey. Její původní jméno – Elizabeth Grant Woolridge – zní ovšem o něco málo méně exoticky. Umělecký pseudonym vznikl propojením jména americké herečky Lany Turner a korábu silnic z továrny Ford pod názvem Del Rey, který americká automobilka začala vyrábět počátkem osmdesátých let v Brazílii. Zálibu v luxusních automobilech potvrdila Lana Del Rey i teď. Spolupracuje totiž se značkou Jaguar a v loňském roce představila nový Jaguar F-Type.
Krásná filozofka
Když bylo Laně šestnáct let, rozhodla se studovat filozofii a metafyziku na newyorské Fordham Universitě. Prý ji k tomu vedlo přátelství s lidmi, se kterými řešila různé filozofické otázky. „Vždycky mě tyhle věci zajímaly, ale nikdo mi na ně nedokázal odpovědět. Tak jsem šla studovat na nejlepší filozofickou školu v Americe,“ vysvětluje Lana. Své zkušenosti ze studií, ale stejně tak z protialkoholní léčby, později využila při práci v komunitním centru. „Pomáhala jsem lidem vrátit se do společnosti a byla to pro mě životní lekce,“ tvrdí dnes o této své pětileté zkušenosti. Poté se vrhla s plnou vervou na zpěv.
Miláček youtube
Ještě jako Elizabeth vystupovala Lana po undergroundových klubech v New Yorku a tehdy nebrala svou hudební kariéru nijak vážně. Na její cestě ke hvězdám jí ale pomohl internet – její videoklipy ‚Video Games‘ a ‚Blue Jeans‘ viděly na YouTube stovky milionů lidí. „Byla jsem z toho v šoku, vůbec jsem to nečekala. Zvlášť poté, co mě svět v podstatě šest let ignoroval. Všem vadily moje dlouhé písničky a nikde je nechtěli hrát.“
Live fast, die young
Lana má spousty hudebních vzorů a za svým cílem jde stejně cílevědomě jako oni. Patří mezi ně Nirvana, Elvis Presley nebo 50 Cent. Slabost má také pro filmy Davida Lynche. „V životě se stejně jako on řídím heslem live fast, die young (žij rychle, zemři mladý). To mi totiž dává pocit, že žiju. Ne, že bych chtěla brzy umřít, to ne, ale beru to spíš tak, že mám žít rychle.“ Toto heslo je pro ni tak zásadní, že si ho nechala vytetovat na prsteníček pravé ruky.
Summer wine atd.
Loni Lana nafotila kolekci pro módní značku H&M a stala se podle britského magazínu GQ nejkrásnější ženou roku. Nijak se netají tím, že má rty zvětšené botoxem. Se svým přítelem, frontmanem skotské skupiny ‚Kassidy‘ Barrie-Jamesem O’Neillem, natočila vlastní video ke cover verzi duetu Summer Wine z šedesátých let, kde si zahrála Nancy Sinatrovou. Lana velmi ráda provokuje, a to skutečně hodně zajímavým způsobem. Vody už tak neklidného showbyznysu vloni rozčeřila ještě více, když světlo světa spatřila její píseň ‚Cola‘. První dva verše totiž znějí: „Má kun**čka chutná jako pepsi cola, oči mám dokořán jako vaginy panen.“ A co tehdy vzkázala svým fanouškům i kritikům? „Můj přítel je Skot a byl to on, kdo mi o tom řekl. S textem já problém nemám, ale všichni kolem mě ano.“
Smířit se se smrtelností
Její největší slabinou je dávno vyléčená závislost na alkoholu, ze které se léčila už jako teenagerka. „Když jsem byla velmi mladá, drtila mě skutečnost, že moji rodiče a všichni, které mám ráda, jednou zemřou. Já také. Bylo to něco jako filozofická krize. Smiřovala jsem se s naší smrtelností a byla jsem z toho nešťastná. Dostala jsem se tak do různých potíží. Pila jsem tehdy opravdu hodně,“ vysvětluje, co ji vedlo k závislosti na alkoholu, kterou se jí podařilo překonat. „Byla jsem opravdu velký pijan v té době. Pila jsem denně a hlavně sama a ještě jsem si myslela, že jsem cool. Tahle doba se promítla v mém textu Born to Die. Zní to hrozně, ale alkohol byl první láska mého života. Rodiče se o mě báli, ale i já jsem měla strach. Věděla jsem, že jsem v průšvihu, když se mi pití zamlouvalo víc než cokoli jiného a nic jiného jsem už dělat nechtěla. Je to, jako byste byli pyšní na svou temnou stránku.“ Sama ale přiznává, že by stačilo málo a tento zlovolný démon by ji mohl dostihnout znovu. „Když jste umělec, musíte pořád bojovat, abyste jím zůstali. Moje práce je pro mě nesmírně důležitá, ale někdy cítím, že mě lidé nerespektují za to, co dělám. A když mi připadá, že někdo nemá rád moji hudbu a že dělám něco, co ztratilo smysl, tak mám chuť se znovu napít.“ To se ale jen tak nestane. Lana má totiž rozběhnutou skvělou kariéru a její věhlas v uměleckém světě je čím dál tím větší. Její hudba hladí a provokuje zároveň. A i když jsou některé její písně smutné, ona sama si smutek do života příliš nepouští. „I když píšu smutné písně, nemůžu psát, když jsem smutná. Musím být šťastná, pak můžu psát smutné věci. Za každou písničkou se skrývá temný příběh lásky, plný naděje. Texty se týkají mého života v posledních letech.“