Veronika Kokešová alias Koko z ranního vysílání Expresradia je drobná blondýnka s neuvěřitelnou energií. Kromě moderování také úspěšně bloguje, natáčí videa, testuje a píše knihu. Kolik hodin má Veroničin den, zjišťovala Adéla Hálková.
Jak se z rozhlasové moderátorky stane tolika lidmi sledovaná gastronautka a oblíbená foodblogerka?
Asi jsem člověk mnoha snů a velkých ambicí, zároveň někdo, kdo nechce o svých cílech jenom přemýšlet, ale jde si za nimi, i když někdy vlastní a dost trnitou cestou. Své moderátorské místo pod sluncem jsem si vydobyla přes několikero kol konkurzů v devatenácti letech a během studia na Vysoké škole hotelové jsem se ve volném čase zdokonalovala v ovládání techniky vysílacího studia. Dalším cílem bylo školu úspěšně dostudovat, což jsem po pěti letech s inženýrským titulem a diplomkou na téma Systém hodnocení restaurací také zvládla. Tady jsem se už dostávala do gastronomického prostředí. Čím víc jsem ochutnala a viděla, tím větší by byla škoda se o to všechno nepodělit – a to byl už jen malý krůček k úvaze o založení blogu. Pak jsem navíc vyhrála soutěž o zaměstnání snů, testování restaurací se tam stalo denní rutinou a navíc celý casting probíhal na základě zaslaných videí. Takže jsem se naučila i točit a stříhat. Následně jídlo nejen popisovat a fotit, ale také si natáčet jeho zhotovování se zdálo přirozenou cestou. A jídlo a vaření obecně mě bavilo od doby, kdy jsem se z Plzně přestěhovala do Prahy kvůli studiím, takže jsem to všechno tak nějak pěkně propojila.
Tento rok jste stanula na vrcholu soutěže Blogerka roku 2013, právě v sekci FOOD. Co je podle vás základem úspěchu vašeho blogu Menudomu.cz?
Jednoznačně to budou právě videa, která jsou současně také pořadem internetové televize Stream.cz, tedy MENU domů a MENU v sezóně. Lidem už fotky a texty prostě nestačí. Chtějí to všechno vidět, mít jasno v konzistencích, správných ingrediencích, postupech. Pětiminutové video řekne víc než text na dvě á-čtyřky. To, co se tam nevejde, pak dopisuji k receptu na blogu. Navíc se na videa koukají i proto, aby se pobavili. Schválně nevystřihávám nepovedené záběry, všichni jsme jen lidi, nikdy jsem netvrdila, že se mi všechno povede na první dobrou, tak proč to také neukázat. Tohoto polidštění domácího vaření si ve video receptech diváci velmi váží. A zábavu a odlehčenost se snažím přenášet i do textů blogu, kde popisuji třeba zážitky z nejlepších a nejdražších restaurací v této zemi.
Chodíte ještě ráda do restaurací? Máte nějaké oblíbené?
Kdybych tam nechodila ráda, nemohla bych to všechno dělat. Nicméně, také se mi až příliš často stává, že odcházím zklamaná, což je samozřejmě škoda. Poslední dobou na sobě pozoruji, že mně nejvíce chutnají v restauracích pokrmy, na kterých kuchař nechal co nejmenší stopu nějaké úpravy, aktuálně mluvím například o ústřicích. Koupit si je domů a dobývat se do nich prostě nemá to kouzlo. Dobrou kvalitu a široký výběr nabízejí třeba ve Zdeněk’s Oyster Bar. Na mušle chodím zas jedině do Les Moules. Baví mě také skvěle vymazlené verze celkem obyčejných pokrmů, na - příklad Fish&Chips. Zachutnala mi i toskánská kuchyně v Toscana Grillu. A nebo objevování zcela nových chutí, aktuálně vietnamské, korejské nebo indonéské pokrmy, chystám se tedy do SaSaZu. A už si šetřím do prasátka na La Degustation.
V čem jsou podle vás Češi na poli gastronomie dobří a v čem stále zaostáváme?
Trochu ironicky odpovím, že jsme coby spotřebitelé skvělí v tom, zkombinovat cokoli s čímkoli, jsme také velmi schopní v nadužívání masa, myšleno tak, že ho konzumujeme mnohem více, než je nutno a záhodno, stále jsme také bezvadní v kupování nekvalitních surovin v akcích a slevách. Touto poptávkou se pak řídí i nabídka. Z pohledu restaurací jsme nedostižní v umění, jak coby obsluha odradit či naštvat hosta. A v neodmyslitelné souvislosti s nižší životní úrovní zkrátka stále zaostáváme v hojnějším upřednostňování kvalitních ingrediencí a kvality na úkor kvantity obecně – tady to opravdu souvisí jedno s druhým. Ovšem, nechci si jen stěžovat. Nejen v Praze, ale i mimo hlavní město už najdete záblesky úspěšně realizované snahy vařit hostům poctivě a kvalitně a udělat z jídla opravdový zážitek. Jen tak dál. Víc takových.
Natáčíte také instruktážní kuchařská videa. Byla to pro vás velká změna – postavit se před kameru?
Vlastně vůbec ne. Současně s tím, kdy jsem začala s natáčením MENU domů, jsem spolu s kolegou, se kterým vysílám ranní show v rádiu, uváděla v televizi i pořad o autech. Navíc jsem i coby testovač slev vždy natáčela videa, takže už mi to připadá naprosto přirozené. Při vaření nepotřebuju znát scénáře, jen mít na - zkoušený recept a popisovat, co se děje a co se dít má, to je pro moderátora hračka.