Co bych to byla za novinářku a co by to bylo za reportáž, kdybych nevyzkoušela co nejvíce možných seznamek! A to i přesto, že se mi zrovna do tohoto způsobu párování opravdu, ale OPRAVDU nechtělo!
Text: Eva Finsterlová
Ne snad proto, že bych byla vůči speed datingu skeptická, ale spíš proto, že jsem ten týden nevěděla, kde mi hlava stojí, a neměla jsem na randění ani pomyšlení. A na rychlorandění už vůbec ne! Speed dating, neboli rychlé rande, je druh seznamování, při kterém máte možnost s každým z účastníků strávit pouhých pět minut konverzace. Ženy sedí celou dobu u svého stolku, zatímco muži se po každém zaznění zvonku přemístí k dalšímu. Když jsem se rozhodla, že tuto možnost vyzkouším, zbýval mi do uzávěrky necelý týden. Projela jsem internet a pátrala po některé z pražských rychloseznamek a především pak večeru v mé věkové kategorii. Ten týden se konala jen jediná akce, do které jsem se ještě věkově vtěsnala. Večer byl určen mužům od 24 do 39 let a ženám od 22 do 35 let. Uf! To bylo o fous! Oddychla jsem si, i když mi bylo jasné, že v tomto věkovém rozpětí budu mít co ‚do seznamování‘ spíše s muži kolem třicítky než s těmi, kteří už by si pomalu malovali čtvrtý křížek. Koneckonců, Lucie Korbová z agentury SmartDating, která rychloseznamovací večírky v Praze už druhým rokem organizuje, mi potvrdila, že největší zájem je o seznamování v kategoriích mezi 23 až 38 lety. Menší počet zájemců se pak hlásí na večery pro lidi od 40 a výše.
Nervní komunikátor a milovník astrologie
Když jsem na stránkách agentury vyplnila profil a odtajnily se mi profily mužů, kteří se akce chystali zúčastnit (jméno, věk a občas také nějaká informace navíc o povolání nebo vzdělání), bylo mi jasné, že se ten večer budu spíš dobře bavit. Valná většina pánů byla totiž (i výrazně) mladší než já.
Z jedenácti přihlášených mužů na místo nakonec dorazilo devět, dámy byly proto v přesile. I ty, jak jsem si všimla, spadaly už od pohledu spíše do kategorie pod 30. Z přítomných mužů, kteří se začali postupně scházet, mne na první pohled nezaujal nikdo. Nutno však uznat, že až na pár výjimek tu šlo o pány pěstěného vzhledu.
Usměvavá moderátorka večera nás usadila ke stolečkům s červenými a modrými deskami, ve kterých jsme měli seznam protějšků a papír na poznámky, a večer mohl začít. Jako první si přede mne sedá klučina dobrovolně zbavený vlasového porostu, s brýlemi v módních obroučkách. Tipuju mu lehce přes dvacet, a jak mi sám potvrdí, moc se nemýlím. Je mu 24, stále studuje hotelovou školu a má rád psy, dokonce dva velké vlastní. On sám na mne jen otáčí stejné otázky, které mu pokládám já. Vlastní invence poněkud pokulhává. Hodně se ale směje, je milý a kapku dětinský... Pět minut je pryč. Gong. Další! Tím je pracující student dopravního inženýrství David (26). Tomu bych ovšem tipovala minimálně třicet. Připadá mi trošku negativní, ale zasvítí mu očička, když se dozví, že se živím psaním. „To bys mi asi mohla pomoct s diplomkou, viď? Já s každou kloudnou větou hrozně zápasím! Nebo bys mi v ní mohla opravit aspoň chyby, že?“
Třetí kandidát na seznámení se jmenuje Tomáš, je to bezesporu jeden z nejpohlednějších účastníků, bohužel také nejarogantnějších a nejméně příjemných. Pět minut s ním je opravdu hóóódně dlouhých! Otázku na věk (je mu 30) považuje za ‚poněkud netaktní‘ (!) a nad mou profesí pohrdavě ohrnuje nos. On pracuje v oblasti ‚mediální komunikace‘, takže otravný ‚pí ár‘ (kterého dnes asi někdo z kolegů novinářů pěkně naštval). Ideální víkend s partnerkou si představuje tak, že by si šel zaběhat. „A ona by běhala za tebou?“ neodpustím si zeptat se. Zamračí se na mě a uraženě mi odsekne, že to by snad záleželo na ní, protože on je sportovní nadšenec, takže by se s tím musela smířit!“ Gong! Svalnatý urážlivec se konečně zvedá od mého stolu a přisedá si černovlasý Marek (34), který už v sobě má půlku piva. Když si na stolku rozloží seznam připravených otázek, trochu mě, nepřipravenou improvizátorku, zahanbí. Pracuje jako architekt a dnes prý na seznamovací večírek stihl dorazit jen tak tak, protože se skoro zapomněl při bourání jakési stavby, což mi předvedl na svých kalhotách a botách, kde ještě ulpívaly mírné známky bláta. Pivaři nejsou sice moje krevní skupina, ale nedá se mu upřít smysl pro humor. Dalších pět minut mně společnost dělá Aleš (36). Svěří se mi, že už je tu potřetí. Podniká ve strojařině a mimo to ho zajímá astrologie. „V jakém jsi znamení?“ vyzvídá. Ups! Dalších skoro celých pět minut poslouchám, kterak obdivuje jakousi autorku knížek o lásce podle znamení. A na to on dá. Vždycky mu to vyšlo. Akorát mu je prý líto, že neví, v kolik přesně se narodil, aby si mohl určit také ascendent. Jeho ideální den je probudit se až v poledne a teprve pak se dát pomalu do práce. Je totiž sova.
Luděk, který u mě pokračuje v seznamovacím maratonu, na moji otázku, proč se přihlásil do SmartDating, spustí monolog, že už to tu zkouší posedmé (!). Přišlo mu to jako fajn způsob seznámit se. Tedy až do chvíle, než poprvé přišel domů a zjistil výsledky, které už mu tak fajn nepřišly. Žádná slečna si ho totiž nevybrala... S vysokoškolským učitelem Petrem se pětiminutovka rovněž nepříjemně táhne.
Přesouvá se ke mně hubený programátor a zapálený jogín Milan, živý úkaz toho, že trendu hrubých ponožek v sandálech ještě ani zdaleka neodzvonilo. Jako jediné - ho ze všech ho ale napadne zeptat se mě, jestli tu nejsem náhodou pracovně a ‚nesbírám materiál pro nějaký článek‘. Jasně, že ne! lžu, ale bystrý ajťák se už před koncem našeho krátkého randez-vous dává pomalu na ústup.