Někdo na nás zvýší hlas, stane se nám křivda nebo na nás dopadne bezmoc nad neřešitelnou situací – a spustí se to. Slzy. Doprovázené náhlou rýmou a cukáním v ramenech.
text: Alžběta Bublanová
Pláč nejde zastavit, a kdo umí začít nebo přestat brečet na povel, je buď profesionální herec, nebo podle odvážných tvrzení některých psychologů osoba s psychopatickou poruchou. Ač je pláč normálním tělesným projevem, cítíme se při něm slabí, a pokud nebrečíme svému blízkému na rameni či v tichosti doma, je nám trapně.
Ale nemůžeme ten příval slz zastavit a musíme prostě počkat. S vypětím všech sil se snažíme pláč zmírnit. Pokud se nám tato ‚nehoda‘ stane na nějaké oficiální akci nebo v pracovním kolektivu, snažíme se to udržet jenom na mírném pobrekávání, ale pokud si toho přeci jen někdo všimne a zeptá se nás, co se děje, slzy najednou prorazí hráz. Málokdo totiž dokáže zachovat chladnou tvář, když je mu do breku a někdo na něj, byť v dobrém úmyslu, udeří. „Pohádala jsem se s mojí šéfovou, myslela jsem si, že jsem v právu, a ta křivda mě rozhodila. Obrečela jsem to až v mé kanceláři, kde mě naštěstí nikdo neviděl. Když se ale vrátil kolega z oběda, všiml si mých opuchlých očí a začal se vyptávat. Jeho věta: „Co se proboha stalo?“ znovu spustila vodopád slz. Snažila jsem se uklidnit koukáním do monitoru, zaostřit na písmena v něm a tím zmírnit pláč,“ vypráví Lucie, která s pláčem bojuje často.
Vyplavme toxiny,
Ale ten boj bychom měli vzdát. Potlačovat slzy není pro naše zdraví vůbec prospěšné. Slzami totiž odchází látky, které vznikají stresem, a pokud si je budeme v těle hromadit, snížíme si tím imunitní systém. Pokud nakupené toxiny nevybrečíme, zaděláváme si tím také na chronickou depresi. Pláč má svoje opodstatnění. Jednak si tím ulevujeme od bolesti, protože se zbavujeme stresového hormonu zvaného prolaktin, a také se nám náhle vyplaví endorfiny, které nám zlepší náladu. Navíc má regenerační účinky, fyzicky nás unaví a my po něm lépe usneme. To se ale děje pouze při tzv. emočním pláči, který obsahuje více proteinů, než má slzení vyvolané například kouřem či při krájení cibule.
Slzy jako komunikace
Proč vůbec existuje emoční pláč, zkoumala už řada vědců. Podle biologa Orena Hasona z Tel Avivu jde o vysílání signálu, že jsme oslabení, tudíž nebudeme schopni žádného útoku ani obrany. To vidíme i v každodenním životě, hádky vrcholící přívalem slz často končí konejšením a uvolněním atmosféry. Pokud se rozbrečíte před silnějším soupeřem, dáváte mu tím najevo svou slabost, čímž dosáhl svého, a pokud není úplně z kamene, pravděpodobně se vás bude snažit uklidnit.
I radost musí ven
To bychom měli bolestný pláč, ale co slzy dojetí? Proč vlastně brečíme, když jsme smutní i když jsme moc šťastní? Známý český psycholog Cyril Höschl spatřuje vysvětlení v přírodě. „Příroda nehýří stále novými a novými prvky ve stavbě těla či v chování, ale je spíše variací na dané téma, využívá dané prvky a modifikuje je do nové role, jsou-li momentálně volné a nedosti využité,“ vysvětluje Höschl. Jde tedy o to, že když se nějak dojmeme, prostě to s námi zamává, dojde k hlubokému duševnímu hnutí a příroda použila stejný vnější projev jako při smutku. Pláč je tedy vyústění nějaké situace, kterou nemůžeme zvládnout, je to na nás nějak moc – a je jedno, zdali jde o smutek či radost.
Brečí celé tělo
A co vlastně přesně ty slzy jsou zač? Obsahují 98 procent vody, 1 procento soli a 0,5 procent proteinů a organických sloučenin. A slzíme v podstatě pořád, jinak by nám naše krásné oči vyschly. Ve větším množství přicházejí právě při emočním napětí, ale není to jen příval slz, co se v těle při silném rozrušení děje. V podstatě změnou prochází celé tělo, změní se barva kůže, složení krve, svalové reflexy a činnost všech žláz. I když je tedy pláč zdravý a v podstatě nezastavitelný, dá se přeci jenom proti němu bojovat. A to tím, že nedáme šanci vzniku stresu. Tomu se ale vyhneme dlouhodobou relaxací či sportem. Pro zlepšení nálady funguje také dobře hudba. Nějaká, při které se hned nerozbrečíte. Ovšem, poplakat si u ‚Lásky prokleté‘ je nádherný prožitek.