Bolí nás u srdce, nemůžeme něco rozdýchat nebo se nám z něčeho dělá špatně od žaludku... možná si ani neuvědomujeme, jak jsou tato lidová přísloví pravdivá.
Text: Alžběta Bublanová
Naše emoce, prožívání, vztahy a sociální vlivy rozhodují o naší tělesné schránce a většina našich fyzických neduhů má příčinu právě v naší psychice. Asi to zažil každý. Něco nás bolí a opakovaně chodíme k doktorovi, který s námi provádí nespočet vyšetření a posílá nás k různým specialistům, aby nám pak slavnostně oznámil, že jsme zdraví. Ale nás to přeci pořád bolí. V takovém případě je dobré navštívit psychosomatické centrum, které se na zdraví člověka dívá komplexně. Důkazem, že psychosomatika má v lékařské vědě výrazné místo, je i nedávné zařazení do lékařských oborů. Což je jistě dobře, ale někteří odborníci tvrdí, že psychosomatika by se neměla vnímat jako jeden na celkovou medicínu. Zkrátka, dívat se na všechny neduhy nejen z hlediska tělesna, ale také duše.
Už antičtí lékaři věděli
Tento pohled ale není nic nového pod sluncem, už Hippokratés ve starém Řecku poukázal na souvislost mezi emocemi a fyzickými neduhy. Bohužel v 17. století se francouzskému filozofovi Descartésovi povedlo přesvědčit společnost o dualismu těla a duše, což se středověké církvi, která se chtěla starat o lidské duše, hodilo do krámu. Rozdělení duševna od fyzična nese neblahé následky dodnes. Moderní psychosomatika se začala rozvíjet až s revolučním myšlením filozofa Sigmunda Freuda. K jeho filozofii se přidávají další a další lékaři, kteří nechtějí pacienta léčit jenom na základě laboratorních testů. Příčina choroby totiž může vznikat v našem mozku, který skrze tělo dává signály, že nemáme něco vyřešené. Až sedmdesát procent onemocnění zapříčiňuje naše psychika.
Duše pláče, tělo bolí
Velký podíl na tom nese právě stres, kterému jsme každodenně vystavováni. Aniž bychom si to uvědomovali, stres v našem těle spouští řadu fyziologických změn, které po častém opakování vyvolávají civilizační choroby. Mezi častými spouštěči nemocí jsou ovšem i traumata, která nemáme vyřešená. Jsou to ale především ta, která jsme ze svého vědomí vytěsnili. Nejde tedy o konflikty, které dennodenně rozebíráme, ale o kterých mlčíme a předstíráme, že neexistují. Na každého jednotlivce ale psychosociální faktory působí různě. Proto je velmi důležité léčit pacienta s individuálním přístupem. Není totiž pravidlo, podle kterého by určitý druh stresu vyvolával určitou nemoc.
Duše a tělo jedno jsou
Vliv psychiky na naše tělo můžeme vystopovat i v běžných situacích, například při stresu se potíme, třesou se nám ruce, při vypjaté situaci můžeme pociťovat bolest žaludku či hlavy. Problémem se to stává až tehdy, kdy se tyto příznaky stanou chronickými a vyvolají nemoc. „Přes osmdesát procent osob s dráždivým žaludkem má zároveň nějakou psychickou poruchu,“ píše ve své knize Když duše mluví řečí těla Hans Morschitzky.
Pomoc, buší mi srdce
Psychosomatika ovšem nestuduje jen vliv psychiky na nemoci těla, ale zkoumá i opačný proces. Mezi časté psychosomatické nemoci patří různé paniky, které v nás vyvolávají tělesné pocity typu bušení srdce či zvýšení krevního tlaku. A pak narůstá obava ze selhání srdce a následné smrti. „Lidé se srdeční fobií se šetřívají dokonce víc, než se doporučuje lidem po infarktu,“ překvapuje Hans Morschitzky.
Nehltejte prášky, zastavte se
Léčba psychosomatických nemocí bývá zdlouhavá. Je to proces, u kterého si pacient musí především uvědomit svoje priority a naučit se ovládat emoce.